V roce 2013 jsem měla velkou potřebu a touhu shrnout mé poznatky z výživového poradenství, co jsem do té doby načerpala, nastudovala a ověřila si v praxi na sobě, své rodině a klientkách a klientech. Pracovala jsem jako výživář 13 let a měla jsem pocit, že se mám o co podělit. Vytvořila jsem placený ebook, aby si každý mohl informace z výživového poradenství v mém podání přečíst a hlavně zařadit do praxe, případně se k nim opakovaně vracet, neboť jsou pořád platné.
K sepsání mě navedly klientky, které bydlely daleko od Budějovic a dojíždět každých 14 dní či každý měsíc na kontrolu pro ně znamenalo vzít si den volna z práce.
A jezdit na kontrolu 2x za rok zase znamenalo, že nebyly až takové výsledky, protože chyběla podpora, motivace a co si budem povídat, samy sobě odůvodníme všechno, ale před druhým už se víc snažíme cíle dosáhnout a mít výsledky. Proto vznikl ebook, aby si mohly mé klientky místo osobního setkání přečíst spisky mé osoby 🙂
Dnes už je snazší překonávat vzdálenosti a hlavně dnes, i díky koronaviru, jsme otevření i komunikaci na dálku, prostě online jede!
Teď v lednu 2021 jsem učinila jedno velké rozhodnutí týkající se mé práce. Založila jsem vlastní blog pod titulkem Jindra Jeníková, blog o věcech, které mi dávají smysl. A chci zde sdílet velkou část mého života, oblasti, které se přímo nehodí do výživového poradenství, ale velmi silně souvisí s péčí o sebe, s láskou sama k sobě, k ostatním, k přírodě, ke světu. Jsou to oblasti, které jsem postupně přidávala do svého života a díky kterým jsem tím, čím jsem.
CESTA
Začalo to stravou, pak přišlo přijetí ženské cykličnosti. To mě dovedlo k práci na zahradě a ke kořenům, neboť pocházím z vesnice a jak jsem mohla, tak jsem utekla do paneláku, abych nemusela „otročit“ na zahradě. Po 10 letech jsem se začala znovu „hrabat“ v zemi s vděčností, že mohu. A usmívala jsem se moudrosti mých předků, hlavně větám mého dědy, že „půda je součástí mé krve, a že se k ní jednou ráda skloním a budu děkovat za každé jablíčko z vlastního sadu“. Následovala práce s hlavou, tedy s programy, které máme v našem podvědomí a které nás ovlivňují. S tím šla ruku v ruce rodinná systemika a zákonitosti přírodních zákonů, protože energie fungují, ať už o nich víme či nikoliv, ať už si to přejeme, nebo ne. Mezitím syn začal studovat ekologii a trápila ho uhlíková stopa, kterou naše rodina po sobě zanechává. A co člověk nemá potřebu udělat pro sebe, to udělá pro své děti. A tak jsem začala studovat a zkoušet a vznikla u nás doma sekce zdravé domácnosti, kdy si vyrábíme vše na praní, na úklid a dále pak domácí kosmetiku. Zatím jsem se nepustila do dekorativní kosmetiky, ovšem tuším, že toto pole brzy otevře téměř dospělá dcera, která už je zvyklá na domácí výrobky, hned tak jí něco z obchodu nesedí, takže předpokLádám, že brzy u nás začnou pokusy s dekorativkou. Do toho se různě proměňují nároky mé, mého muže, dětí a tak je nutná i celková organizace aby byl pořád upečený chleba, aby bylo v mrazáku jídlo, když se mi nechce vařit nebo když jsem dlouho v práci, prostě to „neviditelné“ co stojí za tím, že doma všechno funguje hladce.
VNITŘNÍ PROCES
A protože zde chci sdílet věci nové i ty staré, které pořád ještě mají platnost, tak vkládám můj první placený ebook. Najdete zde i ebook, který jsem psala jen tak, jen jako shrnutí všeho, co je prospěšné pro naše zdraví. Jsou si oba podobné a přece jiné. A hlavně moje reakce na zveřejnění je jiná.
Rozhodnutí o zveřejnění obou bylo snadné. Pak jsem si je přečetla a spustil se vnitřní boj. Najednou jsem v tom placeném ebooku našla tolik věcí, které bych dnes řekla jinak, věci, které nejsou dostatečně vysvětlené a přitom je to důležité, postupy, které sice fungují, ale jsou zastaralé a dnes už znám a používám lepší……. Můj vnitřní krtik se rozjel. A začala se mi do hlavy vkrádat myšlenka, že ten placený nezveřejním. A toho jsem se chytla, že nemám nejmenší potíže s obsahem ebooku, který jsem psala zdarma, že tam jsem jen souhlasná a nadšená vším co je uvnitř. Že výhrady mám jen tam, kde jsem dostala zaplaceno.
A byla jsem doma!
Zase znovu se vynořilo téma sebehodnoty. Jakmile mi to došlo, tak se mi ulevilo. Pohladila jsem se a řekla té malé holčičce ve mně, že je v pořádku a perfektní přesně tak, jak je. Že nemusí být dokonalá podle měřítek cizích lidí… plakala jsem štěstím a dojetím…. vyrostla jsem…. už na sebe vnitřně nekřičím, jako jsem křičela dřív, když se mi něco v mých očích nepovedlo, už na sebe nejsem zlá.
Ovšem vyhráno ještě nemám, ještě pořád mám trochu strach z kritiky ostatních, z toho, že se moje práce nebude všem líbit…. Ale odvaha a touha se podělit je větší než strach a tak si můžete přečíst mé dílo s názvem 5 tipů, jak si udržet váhu.
Přeji vám, ať vás čtení občas rozesměje, občas donutí se zamyslet a hlavně ať je pro vás podporou při hubnutí či udržení optimální váhy.
Pokud budete mít výhrady, kritiku, napište mi je, posunou mě. Jen prosím buďte ke mě i k sobě při psaní laskaví.
