Děti nás dělají lepšími aneb ekologická anabáze

Asi to znáte. Hledáte 1 věc na netu, jenže vyjede tisíce odkazů. Tak se podíváte na jeden, když se nelíbí, otevřete jiný, pak si získané informace chcete ověřit, protože napsat může kdekdo cokoliv, mezitím najdete odkaz na něco, co je zajímavé a najednou zjistíte, že pro jednu jednoduchou informaci (třeba recept na dort), sedíte u pc několik hodin, rozečetli jste mraky zajímavostí a v hlavě máte větší guláš než na začátku a k tomu spoustu odkazů na články, weby a blogy, které si chcete projít, protože dané téma vás zajímá. Tak přesně takhle to mám já. Pro něco se rozhodnu, začnu k tomu shánět informace, mezitím hodiny kličkuji na odbočkách, protože jsem se nechala nalákat, pak toho mám pár dní moc, že nestíhám, na info zapomenu a po čase se k tomu opět vracím a jedu celé kolečko od začátku.

K výrobě domácí drogerie jsem se tímto způsobem proboxovávala 1,5 roku. A nakonec mě k praxi dostrkal syn.

Studuje na přírodovědném lyceu ve 2.ročníku. A najednou se celkem pohodový dospívající začal chovat podivně, v dospělácké terminologii – byl silně ve stresu. Na otázky typu co se děje a jestli je nějaký problém, odpovídal velmi podrážděně, že je vše v pohodě. Pro jistotu jsem elektronicky zkontrolovala jeho prospěch – vše v normě. Synovo podráždění stoupalo – uhodila jsem na něj se slovy, že je třeba si trochu vážně promluvit. A dozvěděla jsem se, že naše rodina vůbec nežije ekologicky, že kdyby každý žil jako my, tak potřebujeme 1,2 planety Země a že takhle už to dál nejde. A že už 3 týdny marně přemýšlí nad tím, co změnit. A řekl: „Nic mě nenapadá a tak mi nezbývá, než jezdit do školy na kole!“ Do školy to má 40 km. Sice třídíme odpad, kompostujeme, sami si pěstujeme domácí zeleninu a ovoce, ale všichni dojíždíme do školy nebo do práce, někdy i autem, topíme plynem, svítíme elektřinou a to už je dost na to, že zatížení naší rodiny je vyšší než může Země unést.
Když mi syn nastínil, jak by to šlo jinak, tak jsem se zase dostala do silného stresu já, protože jsem měla prát na valše, ideálně v potoce, vařit venku na ohni a topit jen v krbu, a do práce jezdit na kole (nemám nic proti sportování, ale cyklistiku z hlouby duše nesnáším). Už jsem jen čekala, kdy z něj vypadne, že do koupelny ubytujeme kozu a do pracovny slepice. Je zajímavé, že já pc nepotřebuji a tudíž pracovna je nesmyslně vytápěný pokoj, ale že on i jeho sestra mají pc a z drtivé většiny ho používají jen pro zábavu, to už zřejmě naši planetu tolik nezatěžuje.
Od našeho rozhovoru byl syn opět ve své kůži, svou obavu o naši planetu takticky přesunul na mě. Ačkoliv jsem jeho návrhy okamžitě zamítla, že pračky, ústředního topení a teplé vody ve sprše se v žádném případě nevzdám, přeci jen zcela v klidu jsem nebyla. A tak jsem začala prozkoumávat, jak by šlo docílit kompromisu, aby byl syn v pohodě a já nemusela jezdit do práce na kole a celý den být zplavená.

Zcela vážně zde chci napsat, že mě opravdu překvapilo, že náš životní styl není dostačující na to, abychom po sobě nezanechali žádnou negativní stopu. A začala jsem hledat cestu, jak jednoduše situaci zvrátit k lepšímu.

A tady je výsledek:

– odbouratelné sáčky (zcela se rozloží za 2 roky) na domácí odpad
– odbouratelné sáčky na svačiny
– bezobalové nakupování ovoce a zeleniny (doma ušité – nejdřív jsem odkoukala jak vypadají ty, co se prodávají na zahraničních webech a pak jsem zkusila, jestli to lze i doma vyrobit za pár korun a lze)
– komplet domácí drogerie (prášky na praní, prášky na skvrny, aviváž, univerzální čistič, tablety do myčky, tablety na wc, prostředek na mytí nádobí)
– všichni používáme zcela rozložitelné zubní kartáčky (naprosto mě překvapilo, že jsou téměř stejně drahé jako běžné kartáčky)

Díky tomu všemu novému (a ještě budu hledat další vylepšení) a tomu, co již děláme jsme se dostali pod jedničku a tak kdyby všichni žili jako my, tak nám ještě kus planety zbude. A to mám ještě v rezervě ježdění do práce na kole:-)

A co děláme, tedy dělali jsme ještě předtím:

– třídíme odpad (opravdu pečlivě a všude)
– kompostujeme
– pěstujeme si svou zeleninu a ovoce
– vyrábíme domácí marmelády, kečupy, pyré, zeleninové základy do omáček, prostě vše, abychom nenakupovali žádné polotovary a nepodporovali jejich masovou výrobu, kupujeme jen vstupní suroviny
– na zpestření pitného režimu si jezdíme pro vodu k pramenu sv. Václava

A na co se v brzké době chystám:
– komplet domácí kosmetika (zubní pasta,mýdlo, sprchový gel, krém na vrásky, proti slunci, na hydrataci, deodorant, sprej na podrůstání chloupků, ) – něco už jsem nárazově vyzkoušela vyrobit ale zatím chybí pravidelnost a tak saháme  po věcech z obchodu – prostě čekám na impuls (a třeba to bude tento článek)
– vyrobit voskovaná plátýnka a v obchodech si do nich nechávat balit sýr (je nejspíš pravda, že zpočátku na mě asi budou prodavačky koukat jako na definitvního blázna, ale věřím, že nás bude v Budějovicích brzy víc, aby se to stalo víc běžné)
– našli jsme zajímavý výrobek od českého výrobce a sice takové „udělátko“, které se namontuje do záchodu a tím vznikne úspora při splachování – úspora vody má být 30%, kromě toho, že šetříme vodou šetříme i finance, takže plus pro Zemi i pro nás.
– jeden náš kamarád vypěstoval z kaštanů v garáži malé stromečky a už je sází (po 2 letech) ven do přírody. A tak chceme také zkusit vypěstovat kaštany, už jsme našli prostor, kde by byla za pár desítek let krásná kaštanová alej.

V r. 2014 manžel se synem vytvořili kopu, kde se díky tvaru dají krásně pěstovat okurky, tak takhle vypadala nová  (za ní je kompost) a dnes ještě 9 vyvýšených záhonů

a druhá fotka je, jak to roste a bují.

Posted in Nezařazené.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *